Při zařazování každého případu je nutné také určit důvěryhodnost pozorování. Proto Valléé při vytváření svého nového systému klasifikace pozorování zavádí také systém pro hodnocení důvěryhodnosti svědectví (The SVP Credibility Rating). Tento systém se stává ze tří hodnotících bodů: Hodnocení zdroje (S – Source), dále faktoru, jestli bylo místo navštíveno odborníkem (V – Visit of the place) a v neposlední řadě také možnosti přirozeného vysvětlení (P – Probability of natural explanation). Každý z těchto bodů je ohodnocen od 0 do 4 podle následujících pravidel:

Důvěryhodnost zdroje (S – Reliability of the source)
0 – neznámý nebo nedůvěryhodný zdroj
1 – svědectví nedůvěryhodného svědka
2 – svědectví důvěryhodného svědka, která však byla nebyla předána přímo
3 – svědectví důvěryhodného svědka, která byla předána napřímo
4 – osobní rozhovor se svědkem, kterého je možno považovat za důvěryhodného

Návštěva místa (V – Visit of the place)
0 – návštěva místa nebyla provedena, nebo je výsledek neznámý
1 – návštěva byla provedena osobou neznalou dané problematiky
2 – návštěva byla provedena osobou obeznámenou s problematikou
3 – návštěva byla provedena spolehlivým vyšetřovatelem s nějakými zkušenostmi
4 – návštěva byla provedena zkušeným vyšetřovatelem

Pravděpodobnost přirozeného vysvětlení (P – Probability of natural explanation)
0 – hlášení je možné vysvětlit jedním nebo více přirozenými vysvětleními
1 – přirozené vysvětlení je možné při malém přizpůsobení údajů
2 – přirozené vysvětlení je možné při větší změně jednoho parametru
3 – přirozené vysvětlení je možné při větší změněn více parametrů
4 – vzhledem k důkazům není možné žádné přirozené vysvětlení
Z výše uvedeného hodnocení vyplývá, že případy hodnocené 222 a výše (tedy myšleno, že v každém bodě je hodnocení 2 nebo vyšší) mohou být považovány za důvěryhodné, a že u nich bylo provedeno důkladné vyšetřování a přirozené vysvětlení by vyžadovalo větší změnu jednoho nebo více parametrů hlášení.
Tento celkem jednoduchý a srozumitelný systém hodnocení jednotlivých případů nám dává možnost jednoduše označovat jednotlivá pozorování a vyřazovat ty nedůvěryhodné z další statistické či jiné analýzy a můžeme se tak vyvarovat zkreslení takovéto analýzy nepodloženými či smyšlenými událostmi.
Valléého systém hodnocení důvěryhodnosti a kategorizace případů UFO je v současné době používán několika institucemi zabývajícími se studiem tohoto fenoménu. Mezi takovými organizacemi je například CUFOS a jejich databáze UFOCAT a nebo v databázi NIDS. Je velmi důležité, aby se mezi organizacemi začal používat jednotný systém, ať už Valléého systém nebo jakýkoliv jiný, aby bylo možné porovnávat a pracovat s rozličnými databázemi jednotlivých národních i mezinárodních institucí. Možnost takovéhoto srovnání by umožnila lepší a jednodušší náhled na celou problematiku a umožnila by badatelům jednodušší orientaci napříč databázemi.
Balleseter-Guasp kvalifikační metoda
Další obsáhlou prací na téma kategorizace hlášení o pozorování neidentifikovatelných létajících objektů byla práce dvou španělských vědců, ufologa Vincente-Juan Ballester-Olmos a fyzika Miguela Guaspa. Tito dva vědci vydali v roce 1981 knihu s názvem „Los OVNIS y la Ciencia“ (UFO a Věda), tato kniha byla následně v roce 1988 doplněna a vydána v anglickém jazyce. V této knize uvedli popisy a srovnání jednotlivých systémů klasifikace UFO a následně uvedli vlastní systém.
Metoda navržená těmito vědci byla převzata v roce 1995 americkou organizací zkoumající fenomén UFO označovanou pod zkratkou MUFON („Mutual UFO Network“ – Vzájemná síť pro výzkum UFO). V roce 1995 napsal ufolog Jerold Johnson článek, ve kterém aktualizoval systém Ballestera a Guaspa a aplikoval ho na případy hlášení MUFONu. Tento článek byl následně otisknut ve výcvikovém manuálu vyšetřovatelů skupiny MUFON. Tento systém se potom začal používat při vyhodnocování hlášených vkládaných do počítačového systému organizace.
Tento systém se skládá ze tří faktorů. Jednotlivé faktory mohou nabývat hodnot od 0 do 1 a výsledné hodnocení se následně vypočítává společným násobením jednotlivých faktorů (F1 x F2 x F3). Toto výsledné hodnocení následně udává, s jakou jistotou bylo opravdu nahlášen nějaký neobvyklý jev či nikoliv. Tedy čím je hodnocení vyšší, tím pravděpodobněji bylo nahlášeno něco neobvyklého a bylo podniknuto řádné vyšetřování. Faktory, které se vypočítávají, jsou následující:
1. Index kvality informací (Information Quality Index) – ten udává jakou, formou byly údaje získány a kolik času bylo vyšetřování věnováno.
2. Index zvláštnosti (Strangeness Index) – tento index udává, kolik nezvyklých jevů, které vylučují přirozené vysvětlení, bylo nahlášeno nebo zjištěno.
3. Index spolehlivosti (Reliability Index) – ten udává, nakolik je svědek, případně svědci, spolehlivý a dá se jim věřit.